Jednou z položek na seznamu míst, která tu chceme vidět, byl Cádiz. V podstatě jediné, co jsme o něm věděli, bylo to, že z něj Kryštof Kolumbus dvakrát vyplul na cesty za objevováním Ameriky. Lilly vždy nadchnou diskuse o její druhé domovině, takže jsme rovnou využili příležitosti a naťukli s dětmi historii kontinentu za velkou louží. Cádiz je mimochodem jedno z nejstarších měst západní Evropy. Věděli jsme, že výletem na tohle místo nemůžeme nic pokazit, takže jsme tam společně s přáteli a kolegy Pavlem a Thomasem vyrazili.
Cádiz jsme si hned zamilovali. Bílé budovy, úzké uličky plné obchůdků, pláže s jemným světlým pískem, kouzelná náměstíčka s mandarinkovníky… Tohle místo je nabité skvělou energií. Vydrápali jsme se na zvonici místní katedrály, odkud jsme celé město měli jak na dlani… a taky jsme si tu v plné síle vychutnali dunění zvonů. Zbytek dne jsme strávili potloukáním po městě a nasáváním jedinečné atmosféry.
Ve středu nás velectěná návštěva odpustila a my jsme se rozhodli zapsat Alexe a Lilly na lekce surfování. To se ukázalo jako skvělé rozhodnutí, protože mu děcka naprosto propadla! Po zbytek týdne jsme trávili každé odpoledne na pláži, aby děti mohly trénovat. Dokonce jsme koupili prkno, abychom si ho pořád nemuseli půjčovat. (Už teď se těšíme na tetris při nakládání všech těch krámů do auta před březnovým přesunem do Portugalska.)
Kromě toho, že si děcka ulítávají na sjíždění vln, si taky dost užívají nové iPady. Alex trochu zápasil s konceptem „pouze vzdělávací aplikace“, ale po prvotních peripetiích se už s tou myšlenkou vcelku smířil a začal si užívat nové hry.
Tento týden frčí:
- šachy
- lekce španělštiny
- sudoku
- Google mapy
Maya se pomalu, ale jistě stává mistrem v loupání cibule. Pokaždé, když jdeme vařit, přiběhne do kuchyně a jednu nám oloupe. Jediné štěstí, že máme takovou spotřebu!
Život je krásný!