Lefkáda: Díl druhý

Lefkada 2

Jestliže nám připadalo, že první dva týdny na Lefkádě utekly jako voda, zbylé tři musely prosvištět nadzvukovou rychlostí. Jak už jsme naťukli v minulém příspěvku, seznámili jsme se tu se skvělou rodinou krajanů – Matějem, Madlen, Kryštofem (8 let), Vojtou (2,5 roku) a Sněhurou (věk neznámý, čtyři nohy a spousta chlupů). Bolenovi byli na Lefkádě už po sedmé, takže ve srovnání s námi zelenáči měli v rukávu pěknou řádku tipů na místa, která stojí za to vidět, skvělé pláže, kavárny, taverny atd.

New friends Noví přátelé
Noví přátelé

Překvapivě rychle jsme se přizpůsobili řeckému rytmu: pozdní večeře (pita gyros nebo talíř plný jehněčího či vepřového, tzatziki, zeleniny a bílého chleba) u Vangelise (naproti kostelu přes ulici) a taky pozdní odchody do postele (lifrovat děti do hajan místo sedmi téměř v jedenáct pro nás bylo poněkud nezvyklé). Dopoledne jsme si vyhradili pro práci, ale udržet koncentraci bylo dost obtížné. Pořád bylo co dělat a děti se každý den nemohly dočkat, až vyrazíme za Kryštofem a za Vojtou. Pokaždé, když to pracovní vytížení dovolilo, jsme proto sbalili svačinu a vyrazili na výlet (nebo aspoň na pláž). Co se nám líbilo nejvíc:

Výprava za Šípkovou Růženkou

Na tuto zříceninu jsme se chystali už delší dobu, takže když padl návrh, že bychom ji mohli zařadit na denní program, neváhali jsme ani minutu. Prolézt dovnitř byl docela oříšek – proklestit se porostem plným ostnů, bodlin a smrtelně jedovatých pavouků bylo dobrodrůžo srovnatelné s dobýváním šípkového království, po kterém ještě následoval slalom mezi kozími bobky. Výhled z vršku byl ale super. 

What a view! Skvělý výhled ze zříceniny.
Skvělý výhled ze zříceniny.

Uprostřed ostrova – a přesto na konci světa

Díky tomu, že počet pánských účastníků zájezdu mírně převyšoval počet dam a dámiček, nemohli jsme vynechat jeden z nejvyšších místních pahorků, na kterém trůní opuštěná retranslační stanice, která zesilovala signál směřující z Turecka do Itálie (a naopak). Lulu tu při pohledu z prudkých srázů klasicky vyšilovala, ale my ostatní jsme byli nadšení – opuštěná místa jsou prostě super. Abychom uklidnili zdrásané nervy mé lepší polovičky, zajeli jsme taky k nádhernému kostelíku s modrou střechou na protějším kopci, kde jsme ulovili druhou řeckou kešku a zabimbali na kostelní zvon.

Abandoned relay station Opuštěná retranslační stanice
Opuštěná retranslační stanice

Proti proudu řeky Acheron

O zdolávání dravého proudu jsme už referovali ve videu.

Up the Acheron River Proti proudu
Proti proudu

Na skok do Karibiku

Prý, že se nám tu bude líbit. Kdyby jen tak – byli jsme v sedmém nebi. Připadali jsme si jako někde v Karibiku – průzračná a teplá voda, nádherná pláž a vzhledem k tomu, že jsme sem vyrazili v neděli, i docela málo lidí. V elegantní kavárně provozované párem místních hipíků, kteří si trpělivě nechali od dětí kecat do celé přípravy, jsme dali snídani a po krátkém váhání, jestli skočit do houpací sítě, nebo spíš do moře, jsme se rozhodli pro druhou možnost. Škoda, že jsme tuhle plážičku neměli blíž.

Caribbean? Greece! Karibik? Nikoli – Řecko!
Karibik? Nikoli – Řecko!

Zbytek lefkádského pobytu jsme strávili kajtováním, šnorchlováním, stavěním písečných hradů, plaváním, tlacháním a (příliš častým a bohatým) večeřením s kamarády – a najednou už jsme se museli zabalit a frčet dál. Řeknu vám, tohle loučení nebylo vůbec jednoduché (hlavně pro Alexe). Ještě, že máme v dnešní pochybné době ty emaily a internety.

Co nás v Řecku překvapilo nebo zaujalo

  • Krásné moře a pláže
  • Zběsilí řidiči a chaotický provoz (a zejména parkování)
  • Bídná nabídka mořských plodů v supermarketech
  • Když bydlíte na vesnici, prakticky nemusíte vyrážet za nákupy. Každé ráno do vesnice přijíždějí pickupy se vším možným, od ovoce a zeleniny až po živou drůbež, které svou přítomnost ohlašují troubením, řvoucí hudbou nebo alespoň improvizovaným halekáním
  • Řečtina nám připadá jako brutálně obtížný jazyk. Horko těžko jsme se naučili, jak říct dobré ráno, dobrý večer, dobrou noc a díky. Bez mučení ale přiznáváme, že jsme se zase tak moc nesnažili
  • Přátelští lidé
  • Řecká kuchyně nám přišla dost jednotvárná – jako by tu jedli jen samá mastná jídla z masa, brambor a papriky
  • Mísa základní zeleniny (rajčata, zelenina, okurky a papriky) s kusem sýru feta (alias řecký salát) stojí 6 € – tedy to samé, co tři pita gyrosy, ze kterých se nají tři lidi
  • Motýli! Všude samí motýli!
  • Pokud vyjedete 10 kilometrů mimo město, připadáte si, jako byste se vrátili v čase. Lidi obdělávají pole primitivními nástroji nebo podél silnice honí ovce a krávy. Takovým rozdílům v životním standardu jsme si ve střední a západní Evropě odvykli
  • V řecké restauraci nelze čekat, že by jídlo dorazilo v nějakém smysluplném pořadí. Jednou dostanete hlavní jídlo ještě před předkrmem, jindy vám na stole přistane až ve chvíli, když mají ostatní dojedeno a chystají se platit 🙂
  • Výhledy na moře, hory a údolí tu fakt berou dech

 

« 2 z 2 »

 

Share this post | Podělte se o článek

Napsat komentář