Nizozemsko, země zaslíbená

Po poněkud vyčerpávajícím hopkání po Balkánu jsme se už nemohli dočkat, až zase trochu zpomalíme. Z Česka jsme sice před sebou měli nějakých tisíc kilometrů, ale vidina (téměř) nepřerušovaného měsíce v Nizozemsku to krásně kompenzovala. Cestu jsme jako obvykle rozložili na dvě etapy, přičemž klasickou přespávací zastávku jsme udělali v německém Weinsheimu. Ubytovali jsme se přes naše oblíbené Airbnb u Karoly v útulném apartmánu (59 €), zbytek odpoledne strávili hledáním kešek mezi vinicemi a další ráno hned vyrazili směrem na…

Hoofddorp

Městečko poblíž Amsterdamu jsme si „vyzkoušeli“ už minulý rok při návštěvě naší úžasné kolegyně Ellen, která s nabídkou přístřeší přišla i letos (díky! ❤).

Co jsme všechno vyváděli

  • Běhali jsme a na koloběžkách kroužili po úhledné cyklostezce kolem nádrže s poetickým jménem Recreatieplas Toolenburg. Když bylo horko, děti nepohrdly ani vykoupáním ve vizuálně poněkud neatraktivní vodě.
Alex Toolenburg
Kanálů v Holandsku není nikdy dost, takže Alex staví další
  • V Leidenu jsme navštívili úplně skvělý větrný mlýn kombinovaný s muzeem. Dojem navíc umocnilo to, že celá mašina byla v provozu – sledovat rotující lopatky obrovského větrníku byl opravdu zážitek. Město jsme si vybrali také kvůli tomu, že tu objevili Lucčinu mutaci (wolverinovská schopnost regenerace a kostra z adamantia by sice byly coolovější, ale aspoň něco. Třeba se z leidenu nakonec ještě vyklube něco užitečného).
Větrník v Leidenu
Větrný mlýn a muzeum v Leidenu
  • Okoukli jsme zříceninu zámku Brederode – prostě rozpadlej barák. Plusy byly hlavně dva: 1) děti u vstupu nafasovaly různé „dobové“ propriety made in China, se kterými se dost dlouho vyblbly; 2) zřícenina je Holandsku, takže i když odvrátíte zrak od ruiny, můžete se kochat krásnou krajinou a vodními plochami.
Princezna a rytíři
Princezna Lilly a její rytířská družina.
  • Trochu jsme si prošli Utrecht a neúspěšně jsme se snažili vyčenichat tuhle kešku – to ale naštěstí byla jen výplň 20 minut času do odjezdu výletní lodi, která nás provezla tamními kanály (Alex a Lilly ji dokonce chvilku řídili!). Po plavbě jsme ještě rychle omrkli věž dómu Domtoren.
Utrecht
Utrecht
  • Obešli jsme okolí Hoofddorpu a ulovili nějaké kešky, vyzkoušeli pár dětských hřišť a nakonec skončili v Lidlu, kde jsme koupili zastřihávač vlasů. S tím Lucka k pobavení kolemjdoucích Alexovi rovnou v přilehlém parku punkově upravila kštici.
Lazebnictví U Lulu
Improvizované parkové lazebnictví „U Lulu“
  • Před přesunem do hlavního města Nizozemska jsme ještě poctili návštěvou sýrový trh v Edamu (to jméno zní povědomě, co?). Trh byla na náš vkus trochu příliš turistická opičárna, ale dojem zanechal a kromě toho je Edam kýčovitě krásné ťuťu-ňuňu městečko (asi jako každé druhé v Holandsku; po nějaké době se to snad musí i omrzet).
Edam
Edam – není k sežrání?

Amsterdam

Po čtrnácti dnech v Hoofddorpu nastal čas na přesun do hlavního města, které bylo původním cílem našeho nizozemského výletu. Hlavy jsme tentokrát složili u kolegyně Joy, která vyrážela kempovat a nás na oplátku pověřila hlídáním tří kočičích spolubydlících. Číči vypadaly naší přítomností nejprve docela potěšeny, ale už po několika hodinách intenzivní péče našich tří výrostků pochopily, jak šeredně se zmýlily. Další dva týdny zpod postelí vylézaly pouze tehdy, když je donutil hlad nebo když v bytě panovalo alespoň hodinu ticho (tj. vzduch je čistý, ti malí sadisté konečně chrápou). Trochu jsme se báli, jak naše „hlídání“ přestojí jejich duševní zdraví, ale podle následných zpráv od paničky se zdá, že se s naší přítomností úspěšně vyrovnaly i bez pomoci psychiatra.

Co jsme tu dělali

Centrum Amsterdamu jsme si prošli už minulý rok, a protože je to se vším tím cykloprovozem a návaly lidí dost stresující záležitost, rozhodli jsme se – s jednou výjimkou – věnovat spíše jeho okolí.

  • Začali jsme výletem do kýčovitě krásného Naardenu (nůůůůdaaaa! :-)) obehnaného pevností, jejíž zdi mají tvar hvězdice (podívejte na obrázky, je to fakt pecka). Městečko jsme prošli doslova křížem krážem při hledání téhle multikešky. U jedné z posledních zastávek jsme navíc zjistili, že je tu pochován Jan Amos Komenský (jasně, jsme ignoranti a prd vlastenci, že jsme to nevěděli dřív), má tu dokonce i muzeum. Tip: Pokud se do Naardenu vypravíte v teplejším období, nezapomeňte se stavit na zmrzlinu v cukrárně De Ster – mají výbornou pistáciovou.
Socha J. A. Komenského před kostelem sv. Víta
Socha J. A. Komenského před kostelem sv. Víta
  • Další zastávkou nám byl Rotterdam. Původně jsme se chtěli vypravit na lodní projížďku přístavem, ale protože jsme zjistili, že pořízení lodního lístku se dá výhodně kombinovat se vstupným do Námořního muzea, rozhodli jsme obojí odložit (dorazili jsme dost pozdě) a místo toho trochu courat městem. Podívali jsme se do žlutých krychlových domů (nádhera!) a po cestě do starého přístavu náhodou narazili na T. G. Masaryka.
Pamětní deska T. G. M.
Pamětní deska T. G. M.
  • O dva dny později jsme s dalšími worldschoolery skočili do amsterdamského „vědeckého“ muzea NEMO, ze kterého byly děti už minulý rok nadšené, takže si ho vyžádaly znovu. Největší úspěch slavilo experimentování s UV světlem v laboratoři, sestavování elektrických obvodů a výroba autíčka na vzduchový pohon.
NEMO
Maya se usilovně připravuje na kariéru ve vědeckém výzkumu.
  • Po třídenní přestávce věnované práci jsme se vypravili do Giethoornu, rozkošného (už zase?!) městečka protkaného spletí kanálů (z Giethoornu pochází i fotka úplně nahoře na stránce). Pokud se stejně jako my rozhodnete půjčit loďku a zkoumat Giethoorn z trochu jiného úhlu, doporučujeme, abyste zajeli do půjčovny/restaurace Pinterwerf Wildeboer. Jsou tam neskutečně příjemní a navíc se vyhnete davům lidí, kteří si loďky půjčují v „centru“. Tedy vyhnete: dříve později na ně stejně narazíte při projížďce. Kličkovat po úzkém kanálu mezi loďkami narvanými turisty z Asie, kteří jejich řízení ovládají asi tak stejně dobře jako řízení auta, je trochu peklíčko. Ani to ale nedokázalo zkazit dojem, který v nás Giethoorn zanechal. Bylo to bezkonkurenčně nejhezčí místo, které jsme navštívili – nádherné kanály, krásné domky s dokonale upravenými zahradami, boží hausbóty, prostě paráda!
Plavba Giethoornem
Plavba Giethoornem – tady to děti ještě bavilo 🙂
  • Další destinací byl park Zaanse Schans, který prostřednictvím muzea (je skvělé!) a různých ukázek řemesel (třeba výroby dřeváků nebo sudů) dokumentuje překvapivě pestrou průmyslovou a obchodní historii tohoto regionu. Návštěvu doporučujeme naplánovat spíš mimo sezonu, návštěvníků jsou jinak opravdu kvanta.
„Výroba“ sušenek Verkade
„Výroba“ sušenek Verkade v muzeu Zaanse Schans
  • Další aktivitou bylo původně plánované Námořní muzeum v Rotterdamu. Vnitřní část muzea byla o dost slabší, než jsme očekávali (děti se ale skvěle zabavily v herně na střeše), vnějšek byl díky snad desítkám exponátů lodí a různých přístavních strojů výborný. Po muzeu jsme vyrazili na plavbu rotterdamským přístavem. Pokud si koupíte kombinovaný lístek muzeum/loď, nezapomeňte si lístek na loď u pokladen společnosti Spido (nejsou od muzea daleko) vyzvednout s dostatečným předstihem. Když jsme asi 3/4 hodiny před vyplutím k pokladnám dorazili my, měli už vyprodáno. V muzeu nám řekli, že rezervaci na loď nepotřebujeme a stačí prostě přijít, takže jsme to neřešili. Slečna na pokladně Spida si to naštěstí nechala vysvětlit a dala nám lístky z rezervy, spolehnout se na to ale nedá. Plavba přístavem pak už byla i díky nádhernému počasí skvělá (tedy minimálně pro mužskou část naší expedice :-)) a nákladní lodě, tankery, stohy kontejnerů a jeřáby správně monumentální.
Lodě před Námořním muzeem
Lodě před Námořním muzeem
  • Na předposlední den nizozemského pobytu Lucka narychlo domluvila soukromou exkurzi v malé sýrárně Kaasboerderij Schep. Paní majitelka nás provedla celým statkem a podobně vysvětlila, jak vznikají jejich dobroty. Exkurze i paní majitelka byly skvělé, sýry vynikající; určitou pachuť ale zanechal pohled na telata oddělená těsně po narození od matek a zavřená v těsných klíckách.
Zrání sýru
Tady na plné obrátky zraje sýr
  • Poslední den jsme si ještě střihli výlet na mostek ponořený pod úroveň hladiny – Moses Bridge.
Moses Bridge
Moses Bridge

Tím jsme uzavřeli už druhou návštěvu Nizozemska, která nás nadchla úplně stejně jako ta první – lidi jsou tu neskutečně milí, snad úplně s každým se domluvíte anglicky, všechno funguje (něco až moc dobře, třeba policie, která kontroluje, jestli máte zaplacené parkování), prostředí je krásně upravené, krajina až kýčovitě nádherná, je tu moře a dostatek větru na surfování a i ten jazyk by se nám snad nakonec zalíbil. Snad jen počasí by mohlo být trochu lepší (i když my jsme na něj měli dost štěstí) a ceny nižší. Ale to už by pak bylo úplně dokonalé a chtěl by tu žít každý :-).


Share this post | Podělte se o článek

1 Comment

  1. […] slezinu pořádanou naší milou nizozemskou kolegyní Ellen (možná si její jméno pamatujete z minulého článku). Dlouhou cestu jsme proložili příliš drahým (86 €) hostelovým přenocováním v […]

Napsat komentář