Po měsíci v Nizozemsku už bylo na čase, abychom se pomalu odebrali zpět do Prahy a začali se připravovat na brzkou cestu jihovýchodní Asií. Nebyli bychom to ale my, pokud bychom zvolili logickou a přímou cestu, takže na žádost Lilly jsme to vzali objížďkou přes Paříž a kvůli příslibu účasti na překladatelské slezině také přes Maďarsko (tohle byste určitě neuhodli 😆).
Brusel
Z Amsterdamu do Paříže to sice není daleko, ale protože se do hlavního města Belgie před nedávnem přestěhovali naši kamarádi z USA, rozhodli jsme se v něm na den zastavit – vždyť je to v podstatě po cestě.
Bydlení jsme si našli v hostelu Generation Europe – vyšlo nás na snesitelných 80 eur. S hostely nemáme nejlepší zkušenosti, ale tenhle byl úplně super – sami pro sebe jsme měli pokoj se dvěma palandami, všude čisto, dobrá snídaně, příjemný personál, umístění nedaleko centra.
Času nebylo nazbyt, takže hned poté, co jsme nanosili pár základních věcí do pokoje, jsme vyrazili do města – dospělí pěšky, děti na koloběžkách. Trochu jsme se obávali, jestli jsou koloběžky dobrý nápad, ale naštěstí se ukázalo, že ano – automobilový provoz nebyl nijak hrozný a zanedlouho jsme stejně dorazili do centra, kde to byla samá pěší zóna. Nejdřív jsme se vypravili k hlavnímu náměstí Grand Place, které bylo zrovna vystláno květinovým kobercem.
Pestrobarevný koberec zabíral skoro celé náměstí, takže tu byla hlava na hlavě. Rychle jsme se proto zdejchli a vyrazili na cestu za multikeškou. Ta nás provedla hezkou čtvrtí Coudenberg. Pohyb nám sice trochu komplikoval právě probíhající Brussels Summer Festival, ale aspoň jsme poznali o něco víc bruselských zákoutí. K večeru jsme už začínali mít chození plné kecky, tak jsme dali vietnamské jídlo (po měsíci v Nizozemsku, které je na vietnamskou kuchyni za prvé skoupé a za druhé, když už takovou restauraci najdete, tak pekelně drahé) a zamířili do hajan.
Druhý den jsme ještě před cestou do Paříže zašli omrknout baziliku Sacré-Cœur – dostala nás jak monumentálnost interiéru, tak skvělý výhled z jejího vršku. Nejlepší na tom ale bylo, že tu nebyla téměř ani noha.
Paříž
Do Paříže jsme se původně chystali už začátkem roku po cestě z Portugalska. Tehdy se nám bohužel nepovedlo najít vhodné ubytování – Paříž je pekelně drahá a Francouzi, které jsme kontaktovali přes oblíbené Airbnb, se usilovně snažili nám nic nepronajmout. Hledání navíc komplikoval fakt, že jsme na střeše auta měli rakev a na tažném zařízení zase nosič na kola, takže nám odpadla spousta bytů s podzemními garážemi.
Tentokrát jsme jeli spíš nalehko, takže jsme konečně vyslyšeli žadonění naší nejstarší dcery („já ale prostě musím vidět eiffelovku!“), zařídili super bydlení (363 € za tři noci, jauvajs!) a vyrazili do francouzské metropole.
Co jsme vyváděli
To neuhodnete: Protože na pročítání průvodců jsme příliš cool, otevřeli jsme Geocaching.com a našli jsme si multikešku, která nás měla v rychlosti protáhnout centrem Paříže. Metrem jsme se dopravili na zastávku Palais Royal – Musée du Louvre (krásná!), zvenku okoukli nádvoří stejnojmenného muzea (Lilly trvala i na tom, že chce vidět Monu Lisu, ale předlouhá fronta a vyhlídka ušlapání v davu nás odradily) a pak už jen courali Paříží po jednotlivých zastávkách multikešky. Přešli jsme po bezpočtu mostů, viděli jsme Notre-Dame, Sacré-Cœur i Zeď lásky a výlet jsme zakončili pohledem na Moulin Rouge.
Další den byla na programu hlavní atrakce dne, tedy Eiffelovka. Vyšlápli jsme si brzy ráno, abychom se vyhnuli nejhorším frontám, takže jsme k věži dorazili necelou hodinu před otevřením (a zdaleka jsme nebyli první). Původně jsme plánovali do druhého patra vyjet výtahem, ale protože jsme 1) nákup lístků odkládali tak dlouho, že se mezitím vyprodaly; 2) rešeršemi na internetu zjistili, že u výtahů jsou nejdelší fronty, rozhodli jsme se ulovit bobříka sportu a hezky si těch 700 schodů vyšlápnout. Nakonec se to ukázalo jako dobrý nápad, protože do druhého patra jsme všichni (i tříletá Maya!) rozvážným tempem vystoupali naprosto bez problémů (zapomeňte na videa na YouTube), užili si příjemného vánku a výhledu, ušetřili dost peněz za výtah a spoustu času stráveného ve frontách a navíc jsme o zážitek bohatší. Eiffelovka nás všechny samozřejmě nadchla – člověk si opravdu nedokáže představit, jak je obrovská, dokud pod ní nestojí. Taky pohled z obou pater je super a (místy) prosklené podlahy jsou správně závraťopudné.
Po vrcholném výkonu jsme si řekli, že bychom mohli děti ještě trochu zprudit a ujít několik dalších kilometrů, takže jsme to oklikou přes Avenue des Champs-Élysées střihli k Vítěznému oblouku 😇. A protože ani schodů ještě v ten den nebylo dost, vystáli jsme si menší frontičku a vyšplhali dalších skoro 300 schodů na jeho vrcholek, odkud je skoro stejně parádní výhled na Paříž jako z Eiffelovky.
Rakousko + Maďarsko
Po průzkumu Paříže jsme se potřebovali přesunout do maďarského Salföldu na překladatelskou slezinu pořádanou naší milou nizozemskou kolegyní Ellen (možná si její jméno pamatujete z minulého článku). Dlouhou cestu jsme proložili příliš drahým (86 €) hostelovým přenocováním v Salzburgu. Hostel je to vcelku odpudivý a navíc v něm pořádně nefunguje Wi-Fi; nic jiného bohužel narychlo nebylo k dispozici. Další den jsme se v příjemné kavárničce nedaleko Salzburgu ještě setkali s Rožánkovými, fajn cestovatelskou rodinou, se kterou jsme se doposud znali jen z Facebooku. Samotná cesta Rakouskem se nám líbila a asi po sté jsme si řekli, že se sem jednou musíme vypravit na delší dobu.
V Maďarsku jsme původně měli pobýt celý týden, kvůli nečekané změně plánů jsme setkání s kolegy bohužel museli smrsknout na pouhé dva dny. I tak bylo skvělé vidět staré známé tváře a užívat si maďarsko-nizozemské pohostinnosti – ostatně nic jiného jsme ani nedělali, protože po všem tom courání Evropou jsme byli rádi, že pár dní nemusíme nikde lítat.
Zpátky doma
Jet z Maďarska přímo do Prahy by samozřejmě byla krutá nuda, takže jsme se ještě přesunuli na rodinnou sešlost do Vižňova.
Necelý týden na severu Čech utekl jako voda a nás už čekal jen přejezd do Prahy, abychom nabrali síly na další cestování a zároveň zařídili nezbytnosti a provedli drastickou selekci krámů, které s sebou taháme. O tom ale zase příště. 😏