Jakmile se jednou pustíte do cestování „na plný úvazek“, začnete si postupně uvědomovat, s jakým málem si vlastně vystačíte – bez ohledu na to, zda jste osamělý jezdec, nebo pětičlenná rodina. Osekávání zavazadel na minimum samozřejmě nemá jen filozofické důvody – kromě hezkého pocitu z nastupujícího minimalismu se hlavně nemusíte tahat s těžkými kufry, řešit, co si který den vezmete na sebe, a trávit mraky času balením a vybalováním.
Poté, co jsme se rozhodli, že se vykašleme na tahání spousty krámů a pokusíme se svých pět švestek zabalit do pěti batohů, jsme nejdřív museli trochu prošmejdit internet a zjistit, jaký hardvér by připadal v úvahu. Proč? Protože není batoh jako batoh. Jeden byl příliš těžký, jiný zase nepraktický, ostatní příliš drahé nebo příliš velké. Spousta batohů je zase řešena tak, že mají jen malou přístupovou díru nahoře, což je pro nás naprd, protože nechceme, aby vyndávání věcí připomínalo chirurgický výkon à la výměna žárovek v moderních autech. Sestavili jsme proto seznam parametrů, které by měl splňovat vysněný überbatoh:
- měl by se vejít do limitů leteckých dopravců pro příruční zavazadla;
- nízká hmotnost;
- vysoká odolnost;
- objem aspoň 40 litrů;
- pohodlný na nošení;
- snadný přístup k věcem (otevírání podobné kufru);
- kapsy na notebook a tablet.
Spousta nomádů přísahá na značku Osprey, konkrétně model Farpoint 40 (1350 gramů), který jsme nakonec pořídili pro Alexe a Lilly. Pro nás dospěláky jsme se rozhodli pro o něco málo větší model Porter 46 (1090 gramů). Po několika měsících ostrého testování můžeme říct, že jsme se rozhodli správně. Děti bez problémů krátkodobě unesou své farpointy (každý váží včetně obsahu kolem pěti kilogramů), do našich porterů se s velkou prostorovou rezervou vešel zbytek. Maya nafasovala postarší batoh Dakine, který zároveň využíváme při běžném provozu a výletech.
Abychom všemu tomu oblečení a drobnostem dodali nějaký řád, pořídili jsme na německém Amazonu „balicí kostky“ Bago. Dnes si už nedokážeme představit, jak jsme bez těchto praktických brašniček mohli žít 😀. Pořídili jsme hned pět sad různých barev, takže si každý na první pohled pozná ty svoje.
Pro úplnost přikládáme seznam toho, co jsme s sebou zabalili – stačí rozbalit jednotlivé sekce:
Kája
iPad Mini
Plyšový Panda
4× šortky
5× triko
Plavky
Pyžamo
7× boxerky
Mikina
Sandály Keen
Kosmetika
Kartáčky na zuby
Cestovní pasta na zuby
Menstruační kalíšek
Hřeben
Teploměr
Holicí strojek
Štětinky do uší
Deodoranty v cestovním minibalení
Gumičky do vlasů
Depilátor
2× dezinfekční gel
3× ručník z mikrovláken
Lékárnička
Léky pro Alexe a Mayu
Náplasti
Antiseptický sprej
Čajovníkový olej
Fenistil
Glukometr a příslušenství
Kalciové tablety
Ditiaden
Živočišné uhlí
Léky proti průjmu
Paralen
Dva z potomků mají zdravotní obtíže, takže s sebou bereme spoustu léků v podobě tabletek a taky nějaké injekce. Protože jsme nechtěli riskovat, že nás zavřou za pašování drog, požádali jsme endokrinologa, aby nám napsal potvrzení (šablona je tady), ve kterém je vysvětleno, co a proč to všechno potřebujeme. Při letištních kontrolách se dost sekuriťáků nad „úlovkem“ podivovalo, ale když jsme jim ukázali lékařské potvrzení, neměli s náloží léků problém.
Celkový hmotnostní limit jsme měli 35 kilogramů – překročili jsme ho jen o kilčo. Zatím nám to prošlo bez komplikací. Pokud by se někdo rozhodl nadváhu řešit, vždycky si můžeme těžší věci nacpat do kapes nebo třeba pověsit kolem krku (foťák).
Po prvním měsíci v jihovýchodní Asii poslušně hlásíme, že jsme zatím nepostrádali nic, co bychom si nemohli pořídit na místě, a taky jsme – s čestnou výjimkou 10litrového batůžku (ten ale skoro nic neváží a nezabere žádné místo) – nenarazili na žádnou položku, u které bychom si řekli, že jsme se s ní tahali zbytečně 😀.
Díky, díky, díky!!! Moc užitečné a povzbudivé před cestou. Super jsou ty odkazy na jednotlivé vychytávky. Opět jste mě nalomili vzít si velký foťák:).
To rádi slyšíme, Luculo 🙂
[…] zabalit se na cestu (pokud vás zajímá, jak se pětičlenná rodina vmáčkla do pěti batohů, přečtěte si tento příspěvek); […]