Po menší odmlce se hlásíme z Ho Či Minova Města alias Saigonu, kde už třetím dnem prožíváme čirou euforii – z vynikajícího jídla, které je tu doslova na každém rohu, z neuvěřitelně milých a přátelských lidí, z relativně čistého prostředí, které si v ničem nezadá s naší domovinou, z toho, že se nás tu nesnaží při každé příležitosti odrbat a že tu téměř není nutné otravně smlouvat o ceně každé kraviny – jo, a boží jídlo už jsme zmiňovali? 🙂
Doprava je tu zběsilá a hluk podél hlavních tahů snad stejně brutální jako v Kuala Lumpur, ale měli jsme velké štěstí při výběru ubytování, takže bydlíme v malé uličce, která je sice jen pár desítek metrů od rušné silnice, ale přesto tu panuje příjemný klid a skoro až maloměstská atmosféra. V okolí navíc máme spoustu podniků se skvělými dobrotami.
Zítra pokračujeme do Nha Trangu, takže krátce shrneme, co jsme ve vietnamské metropoli zatím vyváděli:
– snažili se naučit pár vietnamských slovíček a frází. Moc nám to nejde, ten jazyk je pekelný, ale už umíme pozdravit, poděkovat a objednat ledový čaj a ledovou kávu s mlékem :-);
– s Alexem navštívili holičství;
– rychle omrkli hezkou ústřední poštu a místní Notre Dame;
– konečně ochutnali opravdové phở, bún chả a betelové závitky thịt bò nướng lá lốt;
– zašli na oběd a večeři s Matoušem a dali kafe s Čechem ve Vietnamu (díky za všechny skvělé tipy a rady!);
– zašli do kina na nového Lego Batmana;
– navštívili tržnici Ben Thanh (rychle jsme zrdhli, na náš vkus příliš turistická opičárna);
– pořídili míček na vietnamský badminton a pustili se do tréninku;
– dali si výbornou dospěláckou večeři bez přítomnosti dětí :-).
Takhle vypadá naše čtvrť v noci.
Halekání jsme si užívali (bez ironie :-)) každý večer. Bohužel netušíme, o co šlo – snad nějaká bohoslužba nebo ceremonie?
Ohlásíme se zase zanedlouho s novými informacemi o tom, jak se vyvíjí naše vieufórie :-).