Po několika euforických dnech strávených v Ho Či Minově Městě jsme nasedli do éroplánu a přesunuli se o nějakých 500 kilometrů východním směrem do plážového letoviska Nha Trang. Původně jsme tu chtěli strávit čtyři noci, ale kvůli (ne)šikovnosti dvou třetin potomků se nám místní pobyt protáhl na týden. Ubytování v R&R Aparments naštěstí poskytovalo komfortní základnu, takže nás to zase tak moc netrápilo :-).
Celkově nás Nha Trang moc nenadchnul, hlavně kvůli tomu, že je tu na náš vkus poněkud moc turistů (navíc hlavně ruských) a taky nabídka street foodu nám po Saigonu přišla poněkud chudší. Co jsme tu tedy dělali? Ve zkratce (chronologicky):
Poprvé ve Vietnamu jsme si půjčovali motorky. Pokud budete dělat to samé, určitě se vyhněte dědkovi, kterého najdete zhruba tady, a místo toho zamiřte rovnou do True Friends Easy Rider. Skútry, které jsme si půjčili u zmiňovaného dědka, byly doslova zralé na vrakoviště a myslím, že od nějakých špinavých triků nás zachránilo jen to, že jsme si motorky při přebírání nápadně detailně vyfotili. Motorky u konkurence sice taky nejsou úplný zázrak techniky, ale personál je solidní a veškeré problémy (jako zadrhávající se plyn, vytékající benzin a nefunkční světla) nám bez problémů a svižně odstranili.
Okoukli jsme chrám Tháp Bà Ponagar. Hezký, ale turistů jak much, takže jsme se zase rychle zdejchli.
Důkladně jsme otestovali hřiště na severní straně hlavního mostu. Děti si pohrály s místní drobotinou, zakopali jsme badminton a při tom si ještě nechali ukrást Lucčin telefon, takže jsme si do repertoáru mohli přidat i další zábavnou činnost, tedy schánění nového iPhonu :-).
Cpali jsme se různými dobrotami: obligátním phở, bagetami bánh mì, vaječnými placičkami banh căn, obdobou bún bò nam bộ, kterému tady na jihu říkají bún thịt nướng, nebo ústřicemi a jinými škeblemi a dalšími plody moře.
Navštívili jsme místní akvárium – vstup stál pár šupů (tedy 40 tisíc dongů za dospělého a polovinu za dítě) a bylo to super – rybek, želv i exponátů naložených ve formaldehydovém láku tu bylo spousta, takže jsme si to moc užili.
Na motovracích jsme zajeli k výběžku Hang Heo a trochu si polezli po šutrech.
Lilly a Alex si vyzkoušeli jízdu na segwayích bez řídítek a po dvou minutách snažení si v rozmezí deseti sekund zlomili levé zápěstí, takže jsme zároveň měli možnost otestovat vymoženosti vietnamského zdravotnického systému (pohoda).
Seznámili jsme se dalšími kolegy cestovateli, kteří právě se dvěma potomky obrážejí Vietnam. Děti si našly nové kamarády a my poznali moc fajn lidi, se kterými se v budoucnu určitě znovu setkáme (třeba na Krétě :-)).
Vyměnili jsme pekáče za lepší stroje (Hondu Fortune a Yamahu Nouvo), které jsme obtěžkali zavazadly a vyrazili na pokračování v cestě na jednostopých vozidlech.
Další fotky najdete na naší facebookové stránce.