Náš původní plán byl takový, že strávíme pár dní v Nha Trangu, pár dní ve Phan Rangu, a podle toho, kde se nám bude víc líbit, se rozhodneme, kde strávit víc času. Jako obvykle nám to nevyšlo přesně podle našich představ: Jak asi víte, Lilly a Alex si v Nha Trangu zlomili zápěstí, takže z pár dnů se nakonec stal týden. Jakmile zlomeniny přestaly bolet, sedli jsme na motorky a vyrazili jižním směrem do města Phan Rang, které nám bylo doporučeno jako příjemná destinace, ve které se to nehemží turisty.
Wikipedie uvádí, že tu žije skoro 200 tisíc lidí. Pokud bychom si tento údaj nepřečetli a zeptali byste se nás, neodhadli bychom počet obyvatel na víc než desetinu – Phan Rang je totiž ukrutně roztahaný, takže se v něm všichni ti lidičkové ztratí.
Na začátku jsme museli vyřešit drobné komplikace s ubytováním: Na Bookingu jsme si vyhlídli hotel, který neumožňoval zrušit online rezervaci. Protože vypadal dost prázdně, řekli jsme si, že prostě dorazíme, hotel okoukneme a případně se rovnou ubytujeme. Bohužel nám nedošlo, že do Phan Rangu dorazíme v sobotu večer, takže hotel byl beznadějně plný vietnamských turistů, kterými se město plní o víkendech. V blízkém nízkonákladovém penzionu (poznáte je podle toho, že je u nich na ceduli napsáno nhà nghỉ) o nás nestáli (asi se zalekli, když viděli pět lidí, kteří nemluví jejich jazykem), tak jsme ze zoufalství zalezli do na náš vkus příliš luxusně vypadajícího hotelu Seaside. To se ukázalo jako šťastná volba – měli volno a navíc zahájili provoz před nedávnem, takže všechno bylo ještě vyvoněné a naleštěné. Kromě toho nás v rodinném pokoji ubytovali za 700 tisíc na noc a veškerý personál byl úžasně milý a ochotný. Délka pobytu se tak z původně plánovaných tří nocí postupně protáhla na osm.
Jaký na nás Phan Rang udělal dojem? Mírně pozitivní.
- Do města jezdí minimum západních a především ruských turistů. Na víkend sem najedou houfy místních, takže to tu trochu ožije, ale jinak tu panuje příjemný klid.
- Dost tu fouká, takže je to výborné místo na kitesurfing. Pár kilometrů severním směrem je výborné kajtové centrum. Největším lákadlem spotu je (při odlivu až příliš) mělká laguna s nádherným fletíkem, která končí asi 200 metrů od břehu korálovým útesem. Za ním je otevřené moře, na kterém jsou hezké vlnky. Z týdne, co jsme tu byli, foukalo asi pět dnů – většinou pořádně, takže i se sedmimetrovým drakem to pěkně cvičilo.
- Výhodou kajterského spotu je to, že přitahuje pestrou směsku lidí z různých koutů světa. Pokud škrtneme mladá telata, která do noci paří a dělají bordel na hotelu a druhý den ráno ještě ke všemu vysekávají na vodě kousky, nad kterými zůstává rozum stát (jo, to promluvila závist :-)), potkali jsme tu několik super lidí, kteří nám zůstanou v paměti: partičku fajn Izraelců, kteří poskytli úvodní rady pro zorientování a něco málo nelegálního kuřiva, Kanaďanku Theresu, kterou si mimořádně oblíbili naši potomci, a taky krajany Ninu a Pavla, kteří nás znovu ujistili o tom, že vycházet se dá v podstatě s kýmkoli, ale s Čechy jsme opravdu na stejné vlně.
- Je to Vietnam, takže super jídlo. Hned u hotelu jsme si každé ráno pochutnávali na placičkách bánh căn, navštívili jsme jednu z blízkých plážových restaurací s mořskými plody, na oběd a večeři jsme bohužel museli jezdit do centra, což zabralo skoro 15 minut na motorce.
- Klima je poněkud jiné, než na co jsme byli zvyklí – v noci se „dost“ ochlazuje, tedy přes den je přes 30 stupňů, v noci teplota klesne třeba na 23 °C. Nevypadá to jako moc velký rozdíl, ale ve srovnání s naší poslední destinací (Bali), kde přes den bylo 33 °C a v noci 28 °C, to byla citelná změna. Jsme prostě zhýčkaní :-).
- Místní pláže mají jemný světlý písek a až na výjimky jsou prosté odpadků. Voda je kvůli jemnému písku zakalená, ale přes obličej vás nepleskají igelitové pytlíky, takže palec nahoru.
- Kromě věcí, které popisujeme níže, si moc nedovedeme představit, co tady dělat delší dobu, pokud tedy nejste vyznavači vodních sportů nebo milovníci plážového povalování. Na městě samotném není nic zvláštního a v okolí jsme taky nenarazili na nic mimořádného. (Pokud byste věděli o nějakých zajímavostech v okolí Phan Rangu, které nezmiňujeme, budeme rádi, pokud se o ně s námi podělíte, protože se sem určitě minimálně kvůli kiteboardingu zase někdy vrátíme.)
Co jsme tu vyváděli
Buddhistický komplex s nevyslovitelným názvem
Buddhistický komplex, který se ve vietnamštině jmenuje Thiền viện Trúc Lâm Viên Ngộ a sestává asi z deseti budov různé velikosti, je hlavní atrakcí města. Pokud už ve Phan Rangu budete, určitě si ho nenechte uniknout, protože kromě tradičně hezké buddhistické výzdoby je odsud i super výhled na východní část města.
Duny pod Phan Rangem
Výlet na písečné duny pro nás byl asi vrcholem phanrangského pobytu. Dojet k nim na motorkách je záležitost asi 30–45 minut. Ke konci se připravte na řádné brodění pískem – my jsme z motorek občas museli shodit veškerou posádku kromě řidičů, abychom se písečnými závějemi prohrabali dál :-). Určitě se ale nenechte odradit a dojeďte minimálně k rybářským chatrčím – kromě toho, že tu rostou stromy, které poskytnou vítaný odpočinek od žhnoucího slunce, tu najdete i naši geokeš. Její souřadnice jsou N 11° 23,499′ E109° 0,327′, resp. 11°23’30“ N, 109°0’20“ E. Na oficiálním webu Geocaching.com ji bohužel nenajdete (a možná už ani na místě, pokud ji nějaký nenechavec zlikvidoval) – kvůli tomu, že nemáme zajištěnou údržbu někým místním, nám ji neschválili.
Doporučujeme taky, abyste se vyhnuli lákavě vypadajícím jezírkům s průzračně čistou vodou. Nezkoušeli jsme se v nich cachtat, ale podle toho, jak jsme se bořili do písku na jejich okraji, byste možná zažili několik perných chvilek, když byste se z nich chtěli dostat ven.
Další přirozenou atrakcí je bezpochyby moře, ve kterém můžete svlažit těla rozpálená couráním po písku. Je nádherné, ale při naší návštěvě bylo dost rozbouřené. Pláž posetá odpadky až v balijském stylu taky dost odpuzovala.
Drobné zajímavosti v okolí
Kromě výše zmíněného už jsme prohlédli jen několik menších chrámů v okolí:
Tháp Po Ro Me je chrám na kopečku. Dech vám určitě nevezme, ale výšlap na kopec je fajn a od chrámu je navíc hezký výhled do okolí. Dovnitř jsme se bohužel nepodívali, protože dveře byly zamknuté visacím zámkem (se stylovou klíčovou dírkou ve tvaru svastiky).
Khu Di Tích 3 Tháp je komplex tří chrámových věží. Kvůli umístění hned vedle dálnice a celkově dost zuboženému stavu to taky není nic, z čeho byste si sedli na zadek, ale za výlet to stálo.
Od tří věží jsme se ještě vypravili omrknout chrám Tháp Pô Klông-Giarai, ale díky vrozené šikovnosti se nám povedlo zabloudit na letecké základně (psali jsme o tom tady) a než nás z ní vojáci propustili, bylo už moc pozdě, takže jsme raději zamířili domů :-).
Další fotky najdete ve fotogalerii: