Jak na 2,5 tisíce kilometrů? Hezky pomalu

Z nejapných nápadů, jako je třeba ujet přes půl třetího tisíce kilometrů na jeden zátah, jsme se už dávno vyléčili, takže letošní (už třetí) cestu do Motrilu jsme si hezky rozložili do pěti dnů. I tak to bylo dost otrava – jako optimum by se nám líbilo aspoň 14 dnů, ale Česko jsme po Chorvatsku (tam jsme byli do konce září) prostě museli navštívit (narozeninové oslavy dvou babiček přece nemůžeme zmeškat!) a v Motrilu jsme potřebovali být 13. října, protože naše oblíbené ubytko je letos k dispozici jen na měsíc, právě od 13. října do 13. listopadu.

Pořádná štreka, co?

V ubytování jsme se – s jednou výjimkou – spoléhali na Airbnb. První úsek trasy jsme si nastavili dost dlouhý, takže zastávka ve Francii hned za německými hranicemi byla čistě přenocovací.

Po pár hodinách cesty to začalo vypadat, že pomalu opouštíme středoevropský sychravý Mordor a blížíme se přívětivějším povětrnostním podmínkám. To se potvrdilo v odpoledních hodinách, kdy jsme dorazili do super ubytování na autentickém francouzském venkově. Příroda zářila barvami, zapadlé vesničky ukazovaly malebnou tvář a sluníčko pálilo – prostě všechno, jak má být. Ostatně podívejte na video o kousek nahoře.

Konečně ve Španělsku!

Další zastávkou už bylo Španělsko, konkrétně kemp Vedrell Platja. Pronajatý bungalov byl sice malý, ale na jednu noc stačil. V kempu byl navíc bazén, ve kterém se děti dosyta vyblbly.

U bazénu je vždycky sranda.

Aby vody nebylo málo, zašli jsme i na nedalekou pláž. Ani tady děcka neodolala a skočila do moře a vyrochnila se v písku.

Moře, jupí!

Další na řadě bylo Alicante, konkrétně tohle érbíenbíčko, které prostě musíme doporučit. Apartmán byl krásně zařízený, zahrada obrovská a hostitelé naprosto úžasní – přestože jsme zůstali jenom jednu noc, dostali jsme lahvinku vína, výborný meloun a navíc ještě zapůjčenou parkovací kartu do přístavu, abychom nemuseli řešit parkování.

Alicante

Karta nám přišla fakt vhod, protože o víkendu zrovna v Alicante startoval závod Volvo Ocean Race (proto ta plachetnice na fotce výše), takže všude byla spousta lidí a aut a parkoviště praskala ve švech.

Santa Bárbara

Naším hlavním cílem byl ale hrad Santa Bárbara. Překvapil svou rozlehlostí, fantastickými výhledy na město – a Železným trůnem z Písně ledu a ohně.

Lilly, nebo Cersei?

Pátek už byl pohodička – stačilo profrčet pár set kilometrů přes skleníkové údolí Almerie a už jsme byli v Motrilu.

Sranda ve vodě může začít!

Hned po zběžném vybalení jsme samozřejmě zašli na Playa Granada, abychom se pozdravili s Josém, majitelem centra vodních sportů AWA Watersports, a domluvili na ten měsíc, co tu budeme, kurzy pro děti. S těmi začaly hned další den, ale o tom zase někdy příště :-).

Další fotky najdete na naší facebookové stránce.

Share this post | Podělte se o článek

Napsat komentář