Před dvěma lety se rozhodli vypovědět nájemní smlouvu a většinu toho, co měli, prodali. Zbytek zamknuli do pronajaté garáže a vyrazili na první cestu. Autem, po Evropě. Dnes létají pouze s příručními batůžky, na půl nebo na tři čtvrtě roku. Manželé Tatransky se svými třemi dětmi poznávají svět.
— Barbora Sedláčková, Radio Wave
Třeba ten pocit taky znáte: Jste jak na trní a říkáte si, že by to chtělo nějakou změnu. Vždycky jsme měli rádi cestování, ale dost dlouho ho ostudně zanedbávali, protože nebyl čas, nebyly peníze, s dětmi je to moc složité, po dovolené by to chtělo dovolenou na zotavení a tak vůbec. Taky nás už nebavilo pořád jen vzdychat nad cestovatelskými fotkami bezdětných kolegů.
Po vyřešení nepříjemné partnerské krize jsme si řekli, že bychom onu změnu měli pojmout zgruntu – vždyť podmínky už lepší nebudou: jako překladatelé na volné noze nejsme vázáni místem, cizími jazyky taky občas něco žbleptneme (a děti též, protože je odmala vychováváme bilingvně) a potomky máme v domácím vzdělávání.
V listopadu 2015 jsme tedy rozprodali, rozdali a vyhodili většinu věcí, které nám byly přítěží, vypověděli nájem bytu, sbalili svých pět švestek (vlastně spíš než pět jich bylo pět metráků – auto jsme totiž naložili až po střechu a přihodili ještě střešní box a nosič na kola), vyrazili přezimovat do teplého Španělska a oficiálně se z homeschoolerů stali worldschoolery. Od té doby jsme společně s potomky Lilly (9), Alexem (7) a Mayou (4) spíše pomalým tempem projezdili kousek Evropy a také jihovýchodní Asie, kde jsme v Thajsku, v Malajsii, na Bali a ve Vietnamu strávili celkem osm měsíců. Aktuálně jsme před středoevropským pošmournem a zimou na útěku na milovaném jihu Španělska, které příští zimu plánujeme vyměnit za tropické podnebí Střední Ameriky. Jaká je naše nejoblíbenější destinace? Takovou nemáme, ale všechny oblíbené mají jedno společné – hodně v nich svítí sluníčko a mají moře.
